O knize: 2015 / “Žiju až do nevolnosti” - deníková próza Mariny Cvetajevové, básnířky, jejíž pohled se prolínal život směřoval „do hlubin“, a ne „ven“: „Obecně mám atrofii přítomnosti, nejen že nežiju, nikdy ji ani nenavštěvuji. Marina Cvetaeva, která obsahovala mnoho lidských hlasů a osudů, byla jedinečnou hlasatelkou „živé“ lidské duše. Zde jsou deníkové záznamy a zápisky člověka, který si nepotrpěl na vulgárnost a vypořádal se se svědomím a bez výhrad se odevzdal životu a jeho pocitům: „V mých pocitech, stejně jako v dětských citech, nemají grády.“ Ivanovna Cvetajevová je velká ruská básnířka, jejíž citlivost a nadhled se projevily v neuvěřitelné intonaci a rytmické expresivitě. Básníkova próza je psána s opravdovou upřímností, jejíž vysvětlení našel Joseph Brodskij v duchovní síle získané utrpením: „Cvetajevová je skutečně nejupřímnější ruská básnířka, ale tato upřímnost je především upřímností zvuku – jako když křičí bolestí».